Historie Jihoafrické Republiky

původními obyvateli byli kmeny křováků, které potom začali vytlačovat nebo ovládat hotentotské kmeny. Posledními přistěhovalci byli bantuské kmeny. Zulové byli největšími nepřáteli bílých kolonizátorů - Bůrů a Angličanů. Vedeni " černým Napoleonem" náčelníkem Čakou jim dokázali dlouho vzdorovat velmi dobře organizovanou armádou, až byli nakonec poraženi Bůry v bitvě u Krvavé řeky, kde r 1838 necelých 500 bůrů porazilo 12 000 Zulů prakticky beze ztrát. Dalším kmenem, který se postavil Evropanům na odpor byli členové kmene Xhosa.
Prvními Evropany , kteří se objevili na místním pobřeží však byli však skoro jako skoro všude Portugalci a to kolem r. 1500. Holanďané se začali usazovat v okolí Kapského města až od r. 1652 vedeni Jan Van Riebeckem. První konflikty s Angličany , které vyústili v búrské války nastaly od r. 1795. Bůrové využívali své znalosti terénu a flexibilnost svých comand sestavených z osadníků na rozdíl od Angličanů, kteří za sebou měli kolonizační zkušenosti například z Indie a dobře vycvičenou organizovanou armádu. Důvodem konfliktu bylo především zjištění Angličanů, že jih Afriky je nejenom nesmírně bohatá země ale i poloha Kapské Města, důležitá pro lodní dopravu do Asijských kolonií. Po dlouhodobých krvavých střetech se stali oficiálními vítězi se stali Britové, nicméně Bůrové je donutili ke spoustě ústupků, protože jako evropské národy byli v nuceni v Africe žít vedle sebe. Symbolem sjednocení je vládní budova Union building v Pretorii. Částečné pozůstatky tohoto starého nepřátelství však přežívají v mysli některých bílých obyvatel Jižní Afriky až do dneška. Během střetů byli Bůrové donuceni k velkému Treku , kdy voertrekeři se přesunuli s celými rodinami na vozech taženými voly z oblasti Kapska do vnitrozemí za účelem hledání nového teritoria, kde by byli svými pány. Výsledkem bylo založení Oranžského státu.
Tento přesun Vám nejlépe přiblíží návštěva velkého památníku postaveného jejich památce u Pretorie.
Významnou osobností se stává prezident Paul Krueger, který byl ale ke sklonku svého života donucen emigrovat do Evropy. Roku 1910 vzniká Jihoafrická unie. V roce 1948 ve volbách zvítězila Afrikánská národní strana, V roce 1949 zavádí zákaz smíšených manželství a přijímá další zákony aparheidu.
1994 v prvních demokratických volbách zvítězil Africký národní kongres(ANC), prezidentem byl zvolen Nelson Mandela a nastává údobí přebírání moci původním černoškým obyvatelstvem. Ikdyž se hodně bílých obyvatel přestěhovalo a stále přestěhovává například na Nový Zéland nebo do Austrálie, stále má relativně dostatek prostoru na rozdíl od Zimbabwe, kde vyhánění bělochů končí ekonomickou krizí. V Jižní Africe část černoškého obyvatelstva přebírá životní styl Evropanů a snaží se chránit vysokou životní úroveň. Problémem je zde však někdy nejenom kmenové soupeření ale především vysoké množství imigrantů z méně rozvinutých států Afriky, pro něž je JAR země zaslíbená.